Yin Qiao San (銀翹散, zjednodušeně 银翘散) je klasická čínská receptura z období dynastie Qing. Uvádí ji spis Wen Bing Tiao Bian (溫病條辨), který napsal lékař Wu Tang (吳瑭), známý pod zdvořilostním jménem Wu Jutong (吳鞠通). Dílo je obvykle datováno rokem 1798. Ve srovnání s recepturami z doby Han je tedy Yin Qiao San poměrně „mladá“, přesto patří k nejznámějším čínským recepturám vůbec.
Popis složení, balení a způsobu výroby najdete přímo u produktu v našem e-shopu.
Význam názvu Yin Qiao San
Název je složen z prvních slabik dvou hlavních surovin a z označení formy. Yin (銀, „stříbro“) pochází ze jména jin yin hua (金銀花), doslova „zlato-stříbrný květ“. Zimolez japonský totiž kvete bíle a květy během odkvétání žloutnou, takže na keři bývají „stříbrné“ i „zlaté“ květy zároveň. Proto se surovině někdy říká zkráceně yin hua (銀花). Qiao (翹) je druhá slabika jména lian qiao (連翹), čínského označení zlatovky. San (散) znamená „prášek“. Doslovně tedy „prášek ze zimolezu a zlatovky“. Jde o tradiční pojmenování podle hlavních surovin.
Další názvy a zápisy
- Pinyin bez mezer: Yinqiao San, anglicky také Yinqiao Powder.
- Varianty formy: Yin Qiao Wan (丸, pilulky), Yin Qiao Pian (片, tablety), Yin Qiao Tang (湯, odvar). Pozor, název Yin Qiao Tang nese v témže spisu i jiná, menší receptura.
- Moderní čínské hotové výrobky Yin Qiao Jie Du Wan / Pian (銀翹解毒丸 / 片) vycházejí z této receptury.
- Anglické obchodní názvy: Lonicera and Forsythia Formula, Honeysuckle and Forsythia Formula.
- Japonsky: Ginkjósan (銀翹散). Korejsky: Eungyo-san (은교산).
Příbuzné receptury
Nejbližší příbuznou je Sang Ju Yin (桑菊飲) ze stejného spisu, se kterou sdílí zlatovku, mátu, boubelku, lékořici a rákos. V čínské literatuře se obě receptury často uvádějí společně. Ve Wen Bing Tiao Bian jsou i další receptury odvozené od Yin Qiao San, například Yin Qiao Ma Bo San (銀翹馬勃散). Ve 20. století se objevila řada průmyslových variant, často s upraveným poměrem nebo přidanými surovinami.
V nabídce TCM Byliny
Yin Qiao San v nabídce TCM Byliny je doplněk stravy, který z této klasické receptury vychází (počet bylin: 10, hmotnost obsahu: 200 g). Moderní směsi se od historického zápisu mohou lišit složením, formou i poměrem extraktu – přesné složení najdete u produktu a na obalu.
Často kladené otázky
Kdo je autorem Yin Qiao San?
Wu Tang (Wu Jutong, 1758–1836), lékař z doby dynastie Qing. Recepturu zapsal ve spisu Wen Bing Tiao Bian, obvykle datovaném rokem 1798.
Z kolika surovin se receptura skládá?
Prášková část má devět surovin a v popisu přípravy se uvádí čerstvý rákosový oddenek. Podle toho, zda ho počítají, uvádějí prameny devět nebo deset složek.
Je „zhu ye“ bambus?
Původní text píše jen 竹葉, „bambusový list“. Moderní učebnice a výrobci většinou používají travinu Lophatherum gracile (dan zhu ye). Starší autoři ovšem mohli myslet list bambusu, a prameny se tu proto liší.
Odpovídá moderní výrobek klasickému zápisu?
Ne nutně. Výrobky se stejným názvem se mohou lišit poměrem surovin, výběrem botanických druhů, formou (tablety, granule, extrakt) i poměrem extraktu. Klasický zápis slouží jako historický vzor.
Zdroje
Tento článek má informativní charakter. Popisuje historický původ, názvosloví a složení klasické receptury. Nejde o zdravotní doporučení ani návod k samoléčbě.
Autor: Pavel Heger, 20 let praxe a 10 let výuky TCM
