Chai Hu Shu Gan San (柴胡疏肝散), v nabídce vedená jako Chai Hu Shu Gan Tang, je sedmisložková receptura z dynastie Ming. Vznikla rozšířením jedné z nejstarších receptur vůbec, Si Ni San od Zhang Zhongjinga, o tři další byliny a vešla ve známost díky knize Jing Yue Quan Shu, souhrnnému dílu lékaře Zhang Jingyueho z roku 1624. Dvě z jejích sedmi složek jsou citrusy – oplodí mandarinky a plod hořkého pomeranče. Tento článek se věnuje původu receptury, jejímu autorovi, rozdílu mezi označením San a Tang a stavbě receptury, která se dá číst jako „Si Ni San plus tři“. Informace o konkrétním produktu, jeho složení a dávkování najdete na stránce Chai Hu Shu Gan Tang.
Co znamená název Chai Hu Shu Gan San
- Chai Hu (柴胡) je kořen prorostlíku čínského, Bupleurum chinense, hlavní složka receptury.
- Shu Gan (疏肝) je termín tradiční čínské medicíny, doslova „uvolňovat játra“. Označuje skupinu receptur v tradičním třídění; s játry ve smyslu dnešní anatomie pojem nesouvisí.
- San (散) je prášek, Tang (汤) odvar. Původní zápis používá San; označení Tang se ujalo, když se receptura začala připravovat i jako odvar.
Oba názvy tedy označují tutéž skladbu sedmi bylin. Rozdíl je v historické lékové formě, ne ve složení.
Zhang Jingyue: z vojáka lékařem
Zhang Jiebin (张介宾, 1563–1640), známý pod přízviskem Zhang Jingyue, pocházel ze Shaoxingu v provincii Zhejiang. Jako mladík odešel s otcem do Pekingu, kde studoval medicínu u lékaře Jin Yinga, ale místo lékařské dráhy vstoupil do armády a strávil léta na severní hranici. K medicíně se vrátil až ve středním věku, kdy se po neúspěšné vojenské kariéře usadil zpět na jihu. Zbytek života věnoval praxi a psaní.
Jeho hlavní dílo Jing Yue Quan Shu (景岳全书), Sebrané spisy Jingyueho, dokončené v roce 1624, má 64 svazků a shrnuje teorii, diagnostiku, materii mediku i receptury. Součástí je oddíl Gu Fang Ba Zhen, „osm skupin starých receptur“, ve kterém Zhang Jingyue uspořádal starší receptury podle vlastního systému a mezi nimi zapsal i Chai Hu Shu Gan San. Sám ji nesestavil: text ji přebírá z knihy Yi Xue Tong Zhi (医学统旨) lékaře Ye Wenlinga z roku 1534. Právě díky zařazení do Jingyueho encyklopedie se ale rozšířila a dnes se cituje především z ní.
Co říká původní text
Zápis v Jing Yue Quan Shu uvádí složení s množstvím i způsob přípravy:
„Prorostlík, mandarinková kůra pražená s octem, po dvou qianech. Koprníček, kořen šáchoru, hořký pomeranč pražený s otrubami, pivoňka, po jednom a půl qianu. Lékořice pražená, pět fenů. Vařit v jedné a půl misce vody, dokud nezbude osm desetin; vypít před jídlem.“
— Zhang Jingyue, Jing Yue Quan Shu, 1624, překlad z čínského originálu
Fen je desetina qianu. Poměr složek je tedy 4 : 4 : 3 : 3 : 3 : 3 : 1, přičemž prorostlík a mandarinková kůra tvoří dvojici s největším podílem a lékořice je jen pomocná složka. Zápis také ukazuje dobové úpravy surovin: mandarinková kůra se pražila s octem a hořký pomeranč s otrubami.
Klasické složení receptury
| Čínský název | Český název | Latinský název | Použitá část | Množství v původním zápisu |
|---|---|---|---|---|
| Chai Hu | prorostlík čínský | Bupleurum chinense | kořen | 2 qiany |
| Chen Pi | mandarinka obecná | Citrus reticulata | zralé oplodí | 2 qiany |
| Chuan Xiong | koprníček čínský | Ligusticum chuanxiong | oddenek | 1,5 qianu |
| Xiang Fu | šáchor hlíznatý | Cyperus rotundus | oddenek | 1,5 qianu |
| Zhi Ke | pomerančovník hořký | Citrus aurantium | nezralý plod | 1,5 qianu |
| Bai Shao | pivoňka bělokvětá | Paeonia lactiflora | kořen | 1,5 qianu |
| Gan Cao | lékořice uralská | Glycyrrhiza uralensis | kořen a oddenek | 5 fenů |
Si Ni San plus tři: jak je receptura postavena
Chai Hu Shu Gan San není sestavena od nuly. Jejím jádrem je Si Ni San (四逆散), čtyřsložková receptura, kterou kolem roku 200 zapsal Zhang Zhongjing v knize Shang Han Lun: prorostlík, pivoňka, hořký pomeranč a lékořice. Zhang Jingyue, respektive Ye Wenling před ním, k tomuto základu přidal tři byliny – mandarinkovou kůru, koprníček a šáchor – a u hořkého pomeranče použil zralejší plod Zhi Ke místo nezralého Zhi Shi z původního zápisu.
Tento způsob tvorby receptur, kdy se k prověřené kombinaci z klasického textu přidá několik složek, je pro dynastii Ming typický. Kdo zná Si Ni San, přečte Chai Hu Shu Gan San jako „stará čtyřka plus tři nové“, a stejně lze číst řadu dalších receptur té doby.
Dva citrusy v jedné receptuře
Na receptuře je nápadné, že dvě ze sedmi složek jsou plody citrusů, a přitom jde o dvě různé suroviny. Chen Pi, doslova „stará kůra“, je oplodí zralé mandarinky, které se suší a podle tradice nechává několik let zrát; nejcennější je kůra z oblasti Xinhui v provincii Guangdong, kde se s ní obchoduje podle ročníku podobně jako s vínem. Zhi Ke je naproti tomu celý nezralý plod hořkého pomerančovníku, sklizený v létě a rozkrojený napůl. Rozlišení mezi Zhi Ke (větší, zralejší plod) a Zhi Shi (drobný plod sklizený hned po odkvětu) zavedla čínská farmacie za dynastie Song. Obě citrusové suroviny jsou i důvodem, proč má směs charakteristickou hořce aromatickou vůni.
Prorostlík: bylina, která dala jméno celé skupině receptur
Prorostlík čínský je vytrvalá bylina z čeledi miříkovitých se žlutými okolíky, která roste na suchých svazích severní Číny. Surovinou je kořen, sklízený na jaře nebo na podzim. V nejstarším herbáři Shennong Bencao Jing je zapsán v horní třídě surovin a od časů Zhang Zhongjinga dává jméno celé řadě receptur: Xiao Chai Hu Tang, Da Chai Hu Tang, Chai Hu Gui Zhi Tang a dalším. V nabídce TCM Byliny jsou s prorostlíkem kromě této směsi i receptury Xiao Chai Hu Tang, Chai Hu Qing Gan Tang, Xiao Yao San a Jia Wei Xiao Yao San. Čínský lékopis připouští dva druhy: Bupleurum chinense (Bei Chai Hu, „severní“) a Bupleurum scorzonerifolium (Nan Chai Hu, „jižní“), které se liší vzhledem kořene.
Chai Hu Shu Gan Tang v nabídce TCM Byliny
Produkt Chai Hu Shu Gan Tang v nabídce TCM Byliny je doplněk stravy ve formě tablet z extraktu všech sedmi klasických složek v poměru 7 : 1. Úplné složení s latinskými názvy, dávkování, upozornění a laboratorní rozbory šarží najdete na stránce produktu v záložkách Info a Laboratorní testy.
Často kladené otázky
Kdo sestavil Chai Hu Shu Gan San?
Poprvé je zapsána v knize Yi Xue Tong Zhi Ye Wenlinga z roku 1534. Rozšířila se díky Jing Yue Quan Shu Zhang Jingyueho z roku 1624, ze které se dnes nejčastěji cituje.
Je Chai Hu Shu Gan San totéž co Chai Hu Shu Gan Tang?
Ano. San označuje prášek, Tang odvar. Složení sedmi bylin je v obou případech stejné.
Kolik složek má klasický zápis?
Sedm: prorostlík, mandarinkovou kůru, koprníček, šáchor, hořký pomeranč, pivoňku a lékořici.
Jak souvisí se Si Ni San?
Si Ni San od Zhang Zhongjinga je jejím jádrem. Chai Hu Shu Gan San k němu přidává mandarinkovou kůru, koprníček a šáchor.
Proč jsou v receptuře dva citrusy?
Chen Pi (oplodí zralé mandarinky) a Zhi Ke (nezralý plod hořkého pomerančovníku) jsou v čínské materii medice dvě samostatné suroviny s odlišným postavením, i když obě pocházejí z citrusů.
Zdroje
- Zhang Jingyue: Jing Yue Quan Shu (景岳全书), 1624, oddíl Gu Fang Ba Zhen – zápis receptury.
- Ye Wenling: Yi Xue Tong Zhi (医学统旨), 1534 – nejstarší známý zápis.
- Zhang Zhongjing: Shang Han Lun (伤寒论) – receptura Si Ni San.
- Čínský lékopis (中华人民共和国药典) – hesla Chai Hu, Chen Pi, Zhi Ke.
- Taiwan Herbal Pharmacopeia, 4. vydání – záznam receptury Chai Hu Shu Gan Tang.
Tento článek má informativní charakter. Popisuje historický pramen, autora, názvosloví a složení klasické receptury. Nejde o zdravotní doporučení ani o návod k samoléčbě.
