Gan Mai Da Zao Tang (甘麦大枣汤) je jedna z nejstarších dochovaných receptur čínské medicíny a zároveň jedna z nejjednodušších. Má jen tři složky – lékořici, pšenici a plody cicimku čínského – a všechny tři jsou zároveň běžnými potravinami. Zapsal ji lékař Zhang Zhongjing na přelomu 2. a 3. století v knize Jin Gui Yao Lue, česky Základní předpisy ze Zlaté skříňky. Od té doby se objevuje v čínských, japonských i korejských lékopisech prakticky beze změny. Tento článek se věnuje historii receptury, jejímu autorovi, významu názvu a tomu, jak se za osmnáct století šířila. Informace o konkrétním produktu, jeho složení a dávkování najdete na stránce Gan Mai Da Zao Tang.
Co znamená název Gan Mai Da Zao Tang
Název není poetický ani symbolický. Je to prostý výčet tří surovin, ze kterých se receptura skládá, zakončený označením lékové formy:
- Gan (甘) je zkratka pro Gan Cao (甘草), lékořici. Znak 甘 sám o sobě znamená „sladký“.
- Mai (麦) je zkratka pro Xiao Mai (小麦), pšenici setou.
- Da Zao (大枣) jsou plody cicimku čínského, známé také jako jujuba nebo čínské datle.
- Tang (汤) označuje odvar, tedy historický způsob přípravy: suroviny se vařily ve vodě.
Takový způsob pojmenování je pro receptury z díla Zhang Zhongjinga typický. Stejně jsou postaveny názvy jako Gui Zhi Tang nebo Ma Huang Tang – jméno hlavní složky plus slovo pro odvar. Pokud se s recepturou setkáte pod názvem Gan Mai Da Zao Wan, jde o tutéž skladbu bylin, jen vyrobenou ve formě pilulek (Wan, 丸).
Zhang Zhongjing: lékař, který přežil epidemii
Autor receptury se jmenoval Zhang Ji (张机), známější je však pod svým zdvořilostním jménem Zhang Zhongjing (张仲景). Narodil se kolem roku 150 v Nanyangu v dnešní provincii Henan a zemřel kolem roku 219, v posledních letech dynastie Východní Chan. Jeho dobu poznamenaly války rozpadající se říše a opakované epidemie. V předmluvě ke svému dílu píše, že jeho rod čítal přes dvě stě lidí a během necelých deseti let jich dvě třetiny zemřely, většina na horečnatá onemocnění. Právě to ho podle jeho slov přimělo sepsat vše, co o léčení věděl, do jedné knihy.
Kniha se jmenovala Shang Han Za Bing Lun (伤寒杂病论), Pojednání o chladem vyvolaných a rozličných nemocech, a vznikla přibližně mezi lety 200 a 210. Originál se nedochoval. Ve zmatcích po pádu dynastie Chan se text rozpadl na části a lékaři dalších staletí ho skládali z opisů. Část o horečnatých onemocněních uspořádal ve 3. století lékař Wang Shuhe do knihy Shang Han Lun. Druhá část, věnovaná ostatním nemocem, byla dlouho považována za ztracenou.
Jin Gui Yao Lue: kniha nalezená v císařské knihovně
Až v 11. století, za dynastie Song, objevil úředník Wang Zhu v císařské knihovně rukopis nazvaný Jin Gui Yu Han Yao Lue Fang. Císařský Úřad pro opravu lékařských knih, vedený učencem Lin Yim, ho v roce 1065 upravil a vydal pod názvem Jin Gui Yao Lue Fang Lun (金匮要略方论). Z tohoto vydání vychází všechna pozdější vydání a překlady.
Název bývá do češtiny převáděn jako Základní předpisy ze Zlaté skříňky. „Zlatá skříňka“ (金匮) je obraz pro místo, kde se uchovávají nejcennější spisy. Kniha má 25 kapitol a přes dvě stě receptur. Většina z nich je krátká, řada má jen dvě až čtyři složky, a právě tato úspornost je pro nejstarší vrstvu čínské medicíny charakteristická. Gan Mai Da Zao Tang je zapsána ve dvacáté druhé kapitole, která se věnuje ženám.
Co říká původní text
Původní zápis je dlouhý jen několik desítek znaků. Zde je v překladu, i s předpisem na přípravu, který za ním v knize následuje:
„Když ženu postihne zang zao, je náchylná k zármutku a chce se jí plakat, jako by v tom měli prsty duchové, a často zívá a protahuje se. Vládne tomu Gan Mai Da Zao Tang.
Lékořice tři liangy, pšenice jeden sheng, cicimek deset plodů. Tyto tři složky vařit v šesti shenzích vody, dokud nezbudou tři shengy; pít teplé, rozdělené na tři dávky. Rovněž doplňuje qi sleziny.“
— Jin Gui Yao Lue, kapitola 22, překlad z čínského originálu
Zang zao (臟躁) znamená doslova „neklid útrob“. Je to dobový pojem a text sám neříká nic o tom, čemu by odpovídal dnes; moderní pojmy do něj nepatří. Citát je tu proto, že ukazuje, jak stručně a přesně dokázal Zhang Zhongjing zapsat situaci, recepturu i způsob přípravy. Pro zájemce o historii je zajímavé, že jde o jednu z mála receptur v Jin Gui Yao Lue, u které je zapsán i přesný postup vaření a rozdělení dávek během dne.
Klasické složení receptury
| Čínský název | Český název | Latinský název | Použitá část | Množství v původním zápisu |
|---|---|---|---|---|
| Gan Cao | lékořice uralská | Glycyrrhiza uralensis | kořen a oddenek | 3 liangy |
| Xiao Mai | pšenice setá | Triticum aestivum | zralá obilka | 1 sheng |
| Da Zao | cicimek čínský | Ziziphus jujuba | plod | 10 kusů |
Liang a sheng jsou dobové jednotky hmotnosti a objemu. Jejich přepočet na dnešní gramy je předmětem sporů, protože se v průběhu dynastií měnily; pro dynastii Chan se liang obvykle uvádí kolem 14 g a sheng kolem 200 ml. Historické množství proto nelze mechanicky převádět na dávkování moderního výrobku, který navíc pracuje s extraktem, ne s odvarem.
Tři suroviny, které jsou zároveň potravinami
Na receptuře je pozoruhodné, že žádná z jejích složek není v běžném smyslu „bylina“. Lékořice se používá jako sladidlo, pšenice je základní obilnina a cicimek je ovoce, které se v Číně suší a jí jako sladkost. Zhang Zhongjing tedy sestavil recepturu z toho, co bylo v každé domácnosti.
Lékořice (Gan Cao) je nejčastěji zastoupenou surovinou v celé čínské materii medice; podle různých rozborů se objevuje zhruba v polovině všech klasických receptur. Lékař a alchymista Tao Hongjing jí kolem roku 500 dal přezdívku guo lao (国老), „státní stařešina“, s odůvodněním, že stejně jako zkušený rádce umí sladit povahy ostatních složek. V Gan Mai Da Zao Tang má ale lékořice výjimečné postavení: není doplňkem, nýbrž hlavní složkou.
Pšenice (Xiao Mai) je v čínské materii medice zapsána od 5. století v díle Ming Yi Bie Lu. Pozdější lékopisy, zejména od dynastie Ming, rozlišují dvě suroviny: Xiao Mai, tedy plnou zralou obilku, a Fu Xiao Mai (浮小麦), „plovoucí pšenici“, což jsou lehká, nedozrálá zrna, která při propírání vyplavou na hladinu. Původní zápis Zhang Zhongjinga pracuje s obyčejnou pšenicí; záměna za Fu Xiao Mai je pozdější úprava, se kterou se u některých výrobců lze setkat.
Cicimek čínský (Da Zao), strom Ziziphus jujuba, se v Číně pěstuje přes čtyři tisíce let a jeho plody patří k nejstarším doloženým sušeným ovocům. V nejstarším čínském herbáři Shennong Bencao Jing, sepsaném zhruba v 1. až 2. století, je zařazen do nejvyšší, „horní“ třídy surovin, kam patřily ty, jež bylo možné užívat dlouhodobě a bez obav. V receptuře je předepsán na kusy, ne na váhu, což je u tohoto plodu v klasických textech obvyklé.
Jak se receptura šířila za hranice Číny
Gan Mai Da Zao Tang patří k recepturám, které převzala japonská medicína kampo. V Japonsku se jmenuje Kambakutaisōtō (甘麦大棗湯) a je jednou ze 148 kampo receptur, které japonské ministerstvo zdravotnictví uznává jako standardizované extraktové přípravky; v číslované řadě výrobce Tsumura nese číslo 72. Japonská verze zachovává původní tři složky ve stejném poměru.
V Koreji se receptura vyskytuje pod názvem Gammaekdaejo-tang. Na Tchaj-wanu, kde se dodnes vyrábí většina koncentrovaných bylinných extraktů pro východoasijský trh, je zapsána v Taiwan Herbal Pharmacopeia, oficiálním tchajwanském lékopisu čínských drog. Ten předepisuje standardní složení, zkoušky totožnosti i limity pro těžké kovy a mikrobiální kontaminaci, takže výrobky z tchajwanské produkce lze porovnávat podle jednotné normy.
Gan Mai Da Zao Tang v nabídce TCM Byliny
Produkt Gan Mai Da Zao Tang v nabídce TCM Byliny je sypká směs vyrobená na Tchaj-wanu z extraktu tří klasických surovin v poměru 4 : 1. Balení obsahuje 200 g. Protože jednou ze složek je pšeničná obilka, produkt obsahuje lepek. Úplné složení, dávkování, upozornění a laboratorní rozbory jednotlivých šarží najdete přímo na stránce produktu v záložkách Info a Laboratorní testy.
Další receptury ze Zlaté skříňky v nabídce
Jin Gui Yao Lue není zdrojem jen této receptury. Z téže knihy pocházejí i další směsi, které lze porovnat co do struktury i doby vzniku:
- Suan Zao Ren Tang – pětisložková receptura z šesté kapitoly, postavená na semenech cicimku trnitého, tedy příbuzného druhu téhož rodu Ziziphus.
- Bai He – cibule lilie, hlavní surovina receptur ze třetí kapitoly, kterou Zhang Zhongjing věnoval stavu pojmenovanému právě po této rostlině.
- Gui Pi Tang – pro srovnání receptura o tisíc let mladší, ze 13. století, která ukazuje, jak se skladba směsí v průběhu staletí rozrůstala.
Často kladené otázky
Kdo sestavil Gan Mai Da Zao Tang?
Lékař Zhang Zhongjing (asi 150–219), působící za dynastie Východní Chan. Receptura je součástí jeho díla, jehož část dnes známe pod názvem Jin Gui Yao Lue.
Jak stará je tato receptura?
Přibližně osmnáct set let. Text vznikl kolem roku 200 až 210, dochovaná podoba vychází z vydání z roku 1065.
Kolik složek má klasický zápis?
Tři: lékořici, pšenici a plody cicimku čínského. Jde o jednu z nejkratších receptur v celé čínské medicíně.
Je Gan Mai Da Zao Tang totéž co Gan Mai Da Zao Wan?
Ano, jde o stejnou skladbu surovin. Rozdíl je jen v lékové formě: Tang označuje odvar, Wan pilulky.
Co je Kambakutaisōtō?
Japonský název téže receptury v systému kampo. Patří mezi oficiálně uznávané kampo přípravky a zachovává původní tři složky.
Proč je v receptuře pšenice, a ne „plovoucí pšenice“?
Původní zápis Zhang Zhongjinga uvádí obyčejnou zralou pšenici (Xiao Mai). Rozlišení mezi ní a lehkými nedozrálými zrny (Fu Xiao Mai) zavedly lékopisy až o více než tisíc let později.
Zdroje
- Zhang Zhongjing: Jin Gui Yao Lue (金匮要略), kapitola 22. Vydání Lin Yiho a kol., 1065.
- Tao Hongjing: Bencao Jing Ji Zhu (本草经集注), kolem roku 500 – původ přezdívky lékořice „guo lao“.
- Li Shizhen: Bencao Gangmu (本草纲目), 1578 – rozlišení Xiao Mai a Fu Xiao Mai.
- Taiwan Herbal Pharmacopeia, 4. vydání – záznam receptury Gan Mai Da Zao Tang.
- Japonské ministerstvo zdravotnictví, práce a sociálních věcí: seznam standardizovaných kampo přípravků – Kambakutaisōtō.
Tento článek má informativní charakter. Popisuje historický pramen, autora, názvosloví a složení klasické receptury. Nejde o zdravotní doporučení ani o návod k samoléčbě.
