Klanopraška čínská (Wu Wei Zi): plod pěti chutí od nejstarších herbářů po českou zahradu

Klanopraška čínská, latinsky Schisandra chinensis, je dřevitá liána z lesů severovýchodní Číny, Koreje a ruského Dálného východu. V čínské medicíně se její sušené plody používají pod jménem Wu Wei Zi (五味子), „plod pěti chutí“. Nejstarší čínský herbář z 1. až 2. století je uvádí mezi základními surovinami. Přitom je to rostlina, kterou zná i řada českých zahrádkářů. V Evropě se pěstuje jako okrasná popínavka od poloviny 19. století a bez potíží přezimuje. Tento článek se věnuje původu názvu, botanice, historii a rozlišování dvou druhů klanoprašky v čínském lékopisu. V nabídce TCM Byliny se klanopraška čínská objevuje jako složka receptur Mai Wei Di Huang Wan a Ren Shen Yang Rong Tang a Tian Wang Bu Xin Dan.

Pět chutí v jednom plodu

Čínský název Wu Wei Zi se skládá ze tří znaků: Wu (五) je pět, Wei (味) je chuť a Zi (子) označuje semeno nebo drobný plod. Jméno vysvětlil v 11. století učenec Su Song v ilustrovaném herbáři Bencao Tujing:

„Slupka a dužnina jsou sladké a kyselé, jádro je pálivé a hořké, a celý plod má slanou chuť. Tak je v něm pohromadě všech pět chutí.“
— Su Song, Bencao Tujing, 1061, překlad z čínského originálu

Pět chutí – sladká, kyselá, hořká, pálivá a slaná – je zároveň základní klasifikační systém čínské materie mediky, ve kterém má každá surovina jednu nebo dvě převažující chuti. Plod, který je má všechny, proto od počátku platil za zvláštnost a jeho jméno to zachycuje.

Odkud pochází české jméno klanopraška čínská

Latinské rodové jméno Schisandra vytvořil francouzský botanik André Michaux v roce 1803 z řeckých slov schizein, štěpit, a andros, muž, podle rozštěpených prašníků samčích květů. České jméno klanopraška je jeho doslovným překladem: „klaný prašník“. Druhové jméno chinensis pochází od ruského botanika Nikolaje Turčaninova, který rostlinu v roce 1837 popsal jako Kadsura chinensis; do rodu Schisandra ji v roce 1868 přeřadil francouzský botanik Henri Ernest Baillon (1827–1895). Michaux přitom rod popsal podle severoamerického druhu, dnes nazývaného Schisandra glabra. V ruštině se klanopraška jmenuje limonnik, „citroník“, podle citronové vůně, kterou vydávají rozemnuté listy a kůra.

Botanický popis: jak klanopraška čínská vypadá a kde roste

Klanopraška čínská je opadavá dřevitá liána, která se ovíjí kolem opory a dorůstá výšky osmi až deseti metrů. Listy jsou eliptické, lesklé, na podzim žloutnou. Kvete v květnu a červnu drobnými krémově bílými, vonnými květy. Rostliny jsou zpravidla jednodomé, ale někteří jedinci nesou jen samčí nebo jen samičí květy. Plody dozrávají v září. Jsou to drobné jasně červené bobule v převislých hroznech dlouhých až deset centimetrů, které vzhledem připomínají rybíz.

Přirozeně roste v listnatých a smíšených lesích severovýchodní Číny (provincie Liaoning, Jilin a Heilongjiang), na Korejském poloostrově, v Přímořském kraji a Chabarovském kraji Ruska a na Sachalinu. Snáší mrazy pod minus třicet stupňů, což je také důvod, proč se jí daří ve střední Evropě. Do evropských botanických zahrad se dostala v padesátých letech 19. století zásluhou ruských expedic na Amur, zejména botanika Karla Maximoviče. Od té doby se klanopraška čínská pěstuje jako okrasná rostlina na pergolách a plotech i v Česku.

Wu Wei Zi v nejstarších textech

Plod klanoprašky uvádí už Shennong Bencao Jing, nejstarší čínský herbář zhruba z 1. až 2. století. Kniha řadí 365 surovin do tří tříd a Wu Wei Zi patří do třídy horní, do které autoři zařadili suroviny vhodné podle jejich názoru k dlouhodobému užívání. Zhruba o čtrnáct století později ho Li Shizhen v encyklopedii Bencao Gangmu z roku 1578 popsal podrobněji a zaznamenal rozdíl, který se udržel dodnes:

„Wu Wei Zi se dnes rozlišuje na jižní a severní. Jižní má plody červené, severní má plody černé. Do doplňujících receptur je třeba použít severní, ten je dobrý.“
— Li Shizhen, Bencao Gangmu, 1578, překlad z čínského originálu

Severní a jižní klanopraška: dva druhy, dva názvy

Rozlišení, které Li Shizhen popsal podle barvy plodů, dnes odpovídá dvěma botanickým druhům. „Severní“ Bei Wu Wei Zi (北五味子) je Schisandra chinensis, rostlina ze severovýchodu. „Jižní“ Nan Wu Wei Zi (南五味子) je Schisandra sphenanthera, druh z provincií Shaanxi, Henan a Sichuan, s menšími a světlejšími plody. Čínský lékopis obě suroviny vedl pod jedním heslem až do roku 2000, kdy je rozdělil na dvě samostatné položky. Od té doby se název Wu Wei Zi vztahuje výhradně na Schisandra chinensis a jižní druh se uvádí zvlášť. Při porovnávání produktů proto stojí za to sledovat latinský název: „klanopraška“ bez druhového jména může znamenat obojí.

Plody se sklízejí na podzim po dozrání a suší se na slunci nebo v sušárnách. Sušený plod je svraštělý, tmavě červený až černofialový a uvnitř má jedno až dvě ledvinovitá semena. V čínském lékopisu existuje i varianta Cu Wu Wei Zi, plod napařený s octem, která se v receptech používá vedle plodu neupraveného.

Lignany jako identifikační znak

Pro kontrolu totožnosti a jakosti suroviny se v lékopisech sledují lignany, skupina látek typická pro rod Schisandra. Čínský lékopis předepisuje u plodů Schisandra chinensis minimální obsah schisandrinu, u jižního druhu se sleduje jiný lignan, schisantherin A. Obsah těchto látek se liší podle původu, stupně zralosti a způsobu sušení. Proto slouží především jako analytický otisk, podle kterého lze rozpoznat druh a ověřit, že surovina není zaměněná nebo naředěná. Nejde o údaj o účinku, ale o nástroj kontroly kvality.

Klanopraška čínská v klasických recepturách

Wu Wei Zi je obvykle vedlejší, nikoli hlavní složkou receptur, ale často je natolik charakteristický, že se dostal do jejich jména. V nabídce TCM Byliny jsou tři receptury, které ho obsahují:

• Mai Wei Di Huang Wan – šest složek Liu Wei Di Huang Wan doplněných o sedoulek (Mai Dong) a klanoprašku (Wu Wei Zi); právě tyto dvě přidané složky dávají receptuře jméno. Zapsal ji Gong Tingxian v roce 1615 pod názvem Ba Xian Chang Shou Wan.
• Ren Shen Yang Rong Tang – čtrnáctisložková receptura z dynastie Song, zapsaná v císařském lékopisu Taiping Huimin Heji Ju Fang, ve které je klanopraška jednou ze čtrnácti složek.
• Tian Wang Bu Xin Dan – receptura v podobě medových pilulek z osmnácti bylin, mezi nimiž je vedle klanoprašky také sedoulek.

Mimo nabídku je klanopraška součástí například třísložkové receptury Sheng Mai San ze 13. století, kde se objevuje spolu s ženšenem a sedoulkem.

Často kladené otázky

Co znamená Wu Wei Zi?

„Plod pěti chutí“. Podle Su Songa je slupka a dužnina sladká a kyselá, jádro pálivé a hořké a celý plod slaný.

Je klanopraška čínská totéž co schisandra?

Ano. Schisandra je latinské rodové jméno, klanopraška jeho český překlad. Druh používaný v čínské medicíně pod názvem Wu Wei Zi je Schisandra chinensis.

Jaký je rozdíl mezi severní a jižní klanopraškou?

Jsou to dva různé druhy: Schisandra chinensis (severní) a Schisandra sphenanthera (jižní). Čínský lékopis je od roku 2000 vede odděleně.

Roste klanopraška čínská v Česku?

Ve volné přírodě ne, ale jako okrasná popínavka se v českých zahradách pěstuje běžně. Snáší mrazy pod minus třicet stupňů.

Která část rostliny se používá?

Sušený zralý plod, sklízený na podzim. Listy ani kůra se v čínském lékopisu jako surovina neuvádějí.

Je v nabídce TCM Byliny klanopraška samostatně?

Ne. Je součástí receptur Mai Wei Di Huang Wan, Ren Shen Yang Rong Tang a Tian Wang Bu Xin Dan.

Zdroje

• Shennong Bencao Jing (神农本草经), 1.–2. století – heslo Wu Wei Zi, horní třída.
• Su Song: Bencao Tujing (本草图经), 1061 – výklad názvu „pět chutí“.
• Li Shizhen: Bencao Gangmu (本草纲目), 1578 – rozlišení severní a jižní klanoprašky.
• Čínský lékopis (中华人民共和国药典), vydání 2000 a novější – oddělená hesla Wu Wei Zi a Nan Wu Wei Zi.
• Michaux, A.: Flora Boreali-Americana, 1803 – popis rodu Schisandra. Baillon, H.: Histoire des plantes, 1868 – Schisandra chinensis.
• Gong Tingxian: Shou Shi Bao Yuan (寿世保元), 1615 – zápis Ba Xian Chang Shou Wan (Mai Wei Di Huang Wan).
• Wikipedie: heslo na české Wikipedii – botanický popis a pěstování. Wikipedia: Schisandra chinensis (anglicky).

Tento článek má informativní charakter. Popisuje botanickou identifikaci, původ názvu a historii rostlinné suroviny. Nejde o zdravotní doporučení ani o návod k samoléčbě.