Popis
Dang Gui Bu Xue Tang – kapsle s extraktem kozince a děhele v klasickém poměru 5 : 1
Dang Gui Bu Xue Tang (當歸補血湯) je jedna z nejjednodušších a zároveň nejcitovanějších receptur tradiční čínské medicíny. Sestavil ji Li Dongyuan a poprvé ji zapsal roku 1247 ve spisu Nei Wai Shang Bian Huo Lun. Tvoří ji pouhé dvě byliny: kozinec blanitý (Huang Qi) a děhel čínský (Dang Gui).
Další názvy a zápisy: Dang Gui Bu Xue Wan, Danggui Buxue Tang
Tento produkt je doplněk stravy ve formě kapslí s koncentrovanými extrakty obou bylin v poměru 10 : 1. Obal kapsle je rostlinný. Každá šarže prochází kontrolou v akreditované laboratoři.
Poměr 5 : 1 je celá podstata receptury
Název receptury znamená přibližně „odvar děhele doplňující Krev“, a přesto v ní děhele najdete nejméně. Klasický zápis uvádí 30 dílů kozince a 6 dílů děhele, tedy pětinásobnou převahu kozince. Právě tenhle nepoměr je na receptuře to zajímavé a po staletí se o něm píše.
Náš produkt ten poměr zachovává přesně: v jedné kapsli je 250 mg extraktu z kozince a 50 mg extraktu z děhele. Pět ku jedné, stejně jako v klasickém předpisu. Není to tedy směs dvou bylin „půl na půl“, ale konkrétní receptura s konkrétním poměrem, který by změna složení zrušila.
Dvě byliny, dvě role
Kozinec blanitý (Astragalus membranaceus) se v klasické fytoterapii řadí mezi byliny doplňující Qi. Používá se kořen, sklízený zpravidla ve čtvrtém roce, sušený a krájený na podélné plátky s paprsčitou kresbou dřeva.
Děhel čínský (Angelica sinensis), na obalu uváděný také jako andělika čínská, je naopak bylinou, podle níž se receptura jmenuje. Jeho kořen se sklízí na podzim ze tří až čtyřletých rostlin a v čínské fytoterapii se dělí na hlavu, tělo a tenké postranní kořínky, které se používají odlišně.
Obě byliny lze zakoupit i samostatně: kozinec blanitý a děhel čínský. Tato receptura je spojuje v poměru, který je pro ni určující.
Dávkování
Užívejte 2× denně 2 kapsle a zapijte dostatečným množstvím vody. V doporučené denní dávce čtyř kapslí je obsaženo 1 000 mg extraktu z kozince a 200 mg extraktu z děhele. Doporučené denní dávkování nepřekračujte.
Laboratorní kontrola kvality
Každá výrobní šarže prochází kontrolou v akreditované laboratoři. Výsledky rozborů jsou zveřejněné v záložce Laboratorní testy u tohoto produktu, takže si je můžete přečíst ještě před nákupem.
Technické údaje
| Údaj | Hodnota |
|---|---|
| Čínský název | 當歸補血湯 (Dang Gui Bu Xue Tang) |
| Autor receptury | Li Dongyuan (Li Gao) |
| Historický pramen | Nei Wai Shang Bian Huo Lun, 1247 |
| Počet bylin | 2 |
| Složení | kozinec blanitý (Astragalus membranaceus) kořen, děhel čínský (Angelica sinensis) kořen |
| Poměr bylin | 5 : 1 ve prospěch kozince |
| Forma | kapsle s koncentrovaným extraktem |
| Extrakční poměr | 10 : 1 u obou bylin |
| Extrakt v 1 kapsli | 250 mg kozinec + 50 mg děhel |
| Denní dávka | 2× denně 2 kapsle |
| Obal kapsle | hydroxypropylmethylcelulóza (rostlinná) |
| Vhodné pro vegany | ano |
| Zveřejněné laboratorní protokoly | ano, záložka Laboratorní testy |
| Distributor | Škola čínské medicíny, s. r. o., V zářezu 902/4, Praha 5 – Jinonice |
Související receptury
Kozinec je hlavní bylinou také v Bu Zhong Yi Qi Tang, kde je ale doplněn dalšími osmi bylinami. Děhel tvoří jádro Si Wu Wan a najdete ho i v Shi Quan Da Bu Wan. Dang Gui Bu Xue Tang je z nich nejúspornější, protože vsází na jediný pár.
Upozornění
Nepřekračujte doporučené denní dávkování. Doplněk stravy není náhradou pestré stravy. Není určeno dětem a mladistvým. Nevhodné pro těhotné a kojící ženy. Současné použití s léčivými přípravky na snížení srážlivosti krve, například s warfarinem, konzultujte se svým lékařem či lékárníkem. Skladujte v suchu a temnu, při pokojové teplotě a mimo dosah dětí.
Co znamená název Dang Gui Bu Xue Tang
- Dang Gui (当归) je kořen děhele čínského, Angelica sinensis. Doslovný význam znaků je „má se vrátit“.
- Bu Xue (补血) je termín čínské medicíny, doslova „doplňovat krev“. Označuje skupinu receptur v tradiční klasifikaci, nikoli účinek ve smyslu dnešní medicíny.
- Tang (汤) je odvar – suroviny se vařily ve vodě.
Název tedy říká, do které skupiny receptur směs v tradičním třídění patří a která bylina jí dává jméno. Že to není bylina s největším podílem, je právě to, co dělá recepturu zajímavou.
Li Dongyuan: lékař z bohaté rodiny, který zaplatil za výuku tisíc zlatých
Li Gao (李杲, 1180–1251), známý pod přízviskem Li Dongyuan podle hory u jeho rodiště, pocházel ze zámožné rodiny v Zhendingu v dnešní provincii Hebei, na území tehdejší dynastie Jin. Podle dochovaných životopisů se rozhodl studovat medicínu po smrti matky, kterou lékaři nedokázali léčit, a za výuku u proslulého lékaře Zhang Yuansua zaplatil tisíc zlatých – částku, která se v pramenech opakuje jako doklad jeho odhodlání i majetku.
Poslední léta jeho života se překrývají s mongolským dobýváním severní Číny. V roce 1232 přežil obléhání jinského hlavního města Kaifengu, kde podle jeho pozdějších záznamů zemřelo na nemoci a hlad během několika měsíců obrovské množství lidí. Tato zkušenost formovala jeho lékařské myšlení a založil na ní vlastní školu, pro kterou se ujal název „škola sleziny a žaludku“. Pozdější generace ho zařadily mezi čtyři velké mistry období Jin a Yuan vedle Liu Wansua, Zhang Congzhenga a Zhu Danxiho.
Nei Wai Shang Bian Huo Lun: kniha z roku 1247
Dang Gui Bu Xue Tang je zapsána v knize Nei Wai Shang Bian Huo Lun (内外伤辨惑论), česky přibližně Rozptýlení pochybností o rozlišování vnitřních a vnějších poškození, kterou Li Dongyuan dokončil v roce 1247, čtyři roky před smrtí. Je to jeho první dochovaná kniha; následovaly Pi Wei Lun z roku 1249, ve které je zapsána receptura Bu Zhong Yi Qi Tang, a posmrtně vydaná Lan Shi Mi Cang. Všechny tři knihy vznikaly v posledních letech jeho života a tvoří jeden myšlenkový celek.
Co říká původní text
Zápis je krátký a obsahuje složení, množství i přesný postup přípravy:
„Kozinec jeden liang, děhel dva qiany, omytý ve víně. Nasekat, vše najednou na jednu dávku, dvě misky vody svařit na jednu, scedit a vypít teplé nalačno před jídlem.“
— Li Dongyuan, Nei Wai Shang Bian Huo Lun, 1247, překlad z čínského originálu
Jeden liang je deset qianů. Poměr kozince a děhele je tedy 5 : 1 a právě tento poměr je pro recepturu závazný. Za zmínku stojí i drobnosti: děhel se před vařením omýval ve víně, což je tradiční úprava této suroviny, a odvar se pil teplý nalačno – dobové texty tyto pokyny uvádějí u řady receptur.
Klasické složení receptury
| Čínský název | Český název | Latinský název | Použitá část | Množství v původním zápisu | Poměr |
|---|---|---|---|---|---|
| Huang Qi | kozinec blanitý | Astragalus membranaceus | kořen | 1 liang (10 qianů) | 5 |
| Dang Gui | děhel čínský | Angelica sinensis | kořen | 2 qiany | 1 |
Proč se receptura jmenuje po bylině, které je v ní nejméně
Otázka, proč Li Dongyuan pojmenoval směs po děhelu, když kozince je v ní pětkrát víc, patří k nejčastěji probíraným v komentářích k této receptuře. Klasické vysvětlení vychází z tradičního třídění: kozinec patří v čínské materii medice ke skupině surovin spojovaných s „qi“, děhel ke skupině spojované s „krví“. Název Bu Xue Tang, „odvar doplňující krev“, zařazuje recepturu do druhé skupiny, a proto nese jméno děhele, i když množstevně převažuje kozinec. Komentátoři od dynastie Ming tento poměr vykládali jako záměr: velké množství jedné složky má podle nich dát směr účinku té druhé. Jde o dobovou teorii, která se na receptuře učí dodnes, a je to zároveň důvod, proč tato dvousložková směs figuruje ve všech učebnicích nauky o recepturách.
Pro čtenáře je podstatné především to, že poměr 5 : 1 není náhoda ani chyba opisovače, ale záměrná stavba, kterou pozdější tradice přijala beze změny.
Děhel a kozinec: dvě z nejpoužívanějších surovin
Obě složky patří k nejčastěji používaným surovinám čínské medicíny a obě jsou zapsány v nejstarším herbáři Shennong Bencao Jing. Děhel čínský se pěstuje především v horských oblastech provincie Gansu, kde má pěstování tradici přes patnáct set let; kořen se sklízí na podzim druhého roku, suší se pomalu, tradičně nad kouřem, a podle části kořene se rozlišuje hlava, tělo a ocásek, které měly v tradiční praxi odlišné použití. Kozinec blanitý pochází ze severu Číny a Mongolska; jeho kořen se sklízí po několika letech růstu a suší se v plátcích, na kterých je patrná žlutá dřeň a bělavý obvod. Děhelu se věnuje samostatný článek Andělika čínská, kozinci stránka produktu Kozinec blanitý.
Zdroje k historii receptury
- Li Dongyuan: Nei Wai Shang Bian Huo Lun (内外伤辨惑论), 1247 – původní zápis receptury.
- Li Dongyuan: Pi Wei Lun (脾胃论), 1249.
- Shennong Bencao Jing (神农本草经) – hesla Dang Gui a Huang Qi.
- Čínský lékopis (中华人民共和国药典) – hesla Dang Gui a Huang Qi.
- Taiwan Herbal Pharmacopeia, 4. vydání – záznam receptury Dang Gui Bu Xue Tang.
Tento článek má informativní charakter. Popisuje historický pramen, autora, názvosloví a složení klasické receptury. Nejde o zdravotní doporučení ani o návod k samoléčbě.
[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]
Časté otázky
Proč je v receptuře děhele tak málo, když je po něm pojmenovaná?
Protože právě o ten poměr jde. Klasický zápis uvádí pětinásobek kozince oproti děhelu a receptura se tím odlišuje od jiných směsí, kde jsou obě byliny zastoupeny rovnoměrně.
Co znamená název Dang Gui Bu Xue Tang?
Dang Gui je čínské jméno děhele, Bu znamená doplňovat, Xue Krev a Tang odvar. Přibližně tedy „odvar děhele doplňující Krev“.
Jaký je rozdíl proti samostatnému kozinci nebo děhelu?
Samostatné byliny lze zakoupit v jednodruhových kapslích. Tento produkt je naproti tomu receptura, tedy konkrétní kombinace v konkrétním poměru, ne dvě byliny vedle sebe.
Je produkt vhodný pro vegany?
Ano. Obal kapsle tvoří hydroxypropylmethylcelulóza, tedy rostlinná surovina. Neobsahuje želatinu.
Zveřejňujete laboratorní rozbory?
Ano, najdete je v záložce Laboratorní testy přímo u tohoto produktu.
Související článek: Dang Gui Bu Xue Tang – původ a historie receptury
Byliny ze složení v encyklopedii
Fotografie rostlin a surovin, čínské a latinské názvy najdete v encyklopedii čínských bylin:









